KRAJINÁŘSKÉ ŘEŠENÍ NÁMĚSTÍ JAROSLAVA SEIFERTA V KRALUPECH NAD VLTAVOU

Návrh krajinářského řešení rekonstrukce parkového náměstí spočívá v citlivé obnově původního kvalitního kompozičního a provozního řešení se silným geniem loci.

Prostor Seifertova náměstí bylo založeno jako parkové náměstí v roce 1974 a představuje hlavní veřejný prostor východní poloviny Kralup nad Vltavou. Jeho kompozice byla postavena na dynamickém organickém tvarosloví a kombinaci s množstvím vegetace, kompozice byla tvořena s důrazem na pohled shora, z výškových budov v okolí náměstí. Tento fenomén byl v té době nový, navázal na světové trendy v krajinářské architektuře, konkrétně na dílo brazilského zahradního architekta Roberto Burle Marxe.

Symbióza množství vegetace, včetně plošné, s komunikačním prostorem náměstí byla možná díky bohaté síti jednotlivých pěšin, které dokonale propojují všechny významné směry a body v území. Nadčasová kompozice spočívá v symbióze a kombinaci cestní sítě a vegetace v dynamickém organickém tvarosloví s výraznou uměleckou hodnotou přesahujících svým významem krajinářská díla regionální i národní tvorby. Kompoziční řešení vykazuje hodnotu, zasluhující si památkovou ochranu.

Cílem této studie je naznačit možnost a vytyčit cestu citlivé obnovy původní hodnotné kompozice parkového náměstí tak, aby prostor sloužil jako místo setkávání, místo, kde se člověk rád projde, zastaví, posadí, pokochá se, setká s někým blízkým, přečte pár stránek z knihy, časopisu či elektroniky, sní svačinu, dá si kávu, zmrzlinu. Zkrátka místo, kde bude každému dobře a nebude odsud pospíchat, ať už to bude návštěvník místní či cizí, příslušník jakékoliv věkové kategorie. Tedy cílem je prostor funkční, žitelný a využívaný, ale také krásný a udržitelný (udržovatelný).